1999 – Grónsko 99

Má starší dcera Sandra se vždy velice živě zajímala o tatínkovi zážitky na výpravách v Arktidě. V sedmi letech jsem se jí zeptal, jestli by se tam někdy chtěla se mnou vypravit. Rozzářené dětské oči nadšením, byla naprosto jasná odpověď. Začal jsem zvažovat pro a proti a přemýšlel nad vhodnou „lokalitou“ s co nejzajímavější krajinou pro malé dítě. Bylo rozhodnuto – střední Grónsko s výstupem na grónský ledovec. Trasu jsem zkonzultoval s Mirkem a začalo se pomalu připravovat a trénovat. Sandru jsem vzal do Krkonoš v zimě pod stan a tak začal její polární výcvik. V Posázaví, kam jsme jezdily spolu na srub probíhaly hlavní „testy“ připravenosti. V zimě po lesích na běžkách, v létě na kolech a většinou s našima hafanama, dvěma sibiřskými haskami. Někdy nás tahaly, někdy zase my je.

Tak uplynul zhruba rok a začalo se s konkrétními přípravami. Sandře sehnat výstroj, nebyla vůbec žádná sranda. No není divu. Polární výstroj na malé dítě, není v našich zeměpisných šířkách opravdu běžná věc. Věděl jsem že budeme cestovat v létě, tundrou a horami, kde nebude sníh a tak se to změnilo na spíše oblečení do hor a to již bylo o kousek lepší.

Goretexové oblečení ušila firma Kamsport (dnešní Tilak), dětské boty dodala Lowa, brýle Uvex a tak se to u nás doma pomalu kupilo a hezky se tato kapitola nazvaná výstroj uzavírala. Věděl jsem že nemohu riskovat jít se Sandrou sám a tak jsem oslovil pár lidiček a nakonec s námi do Grónska odlétl můj kamarád Petr Košata, povoláním hajný v revíru kde byl náš srub. Letěla s námi i skupina Mirka Jakeše, která pokračovala dále na Baffinův ostrov. Cesta k ledovci byla velice záživná. Dvakrát jsme brodili ledovcové řeky a téměř nás napadl samotářský sob. Traverzoval jsem se Sandrou navázanou na laně nad korytem ledovcové řeky a lezl vodopádem vzhůru, ale nakonec bylo veškeré úsilí korunováno úspěchem. Sandra stanula ve svých 9-ti letech, v té době jako nejmladší Čech na grónském ledovci. Nesla si svoji výstroj v batůžku a urazila po svých celkem 120km. Natočily jsme po návratu o tom několik reportáží do médií a od vedení školy obdržela „Čestné uznání za mimořádný sportovní dětský výkon„.